Autem po Islandu

Island - ostrov úchvatných vodopádů a pohádkových duh, ale také ledovců, sopečných pustin, všudypřítomného silného větru , deště, ale i sněhu... Tomáš Kůdela se pustil do vnitrozemí trošku jinak než většina turistů.

Jejich putování započalo ve městě Reykjavik, kde si zapůjčili na deset dní auto na offroad. Jejich první cesta vedla na jih Islandu, kde se nedaleko města Vík nachází vrak letadla Douglas DC-3 Dakota, které zde havarovalo v r. 1973. Poté se vydali ve stejný den k vodopádu Skógafoss, který má výšku 62 m. 

Poté putují k Zlatému trojúhelníku a národního parku Pingvellir. O něco dál navštívili město Geysir (100 km vzdálené od Reykjavíku) a kochali se pohledem na známý gejzír Strokkur, který cca každých 8-10 min vytryskne do výšky 15-30 m. Velký Geysir, který dříve chrlil vodu a vodní páru až do výšky 80 m, je o kousek dál. Dnes však již není aktivní. Od něj je právě odvozen název gejzír, a podle něho se jmenují všechny gejzíry.

Další zastávkou je jim vodopád Gulffoss, v němž padá voda z výšky 10 a 22 metrů.I přes deštivé počasí se jim naskytla krásná podívaná. Silný vítr a nepříznivé počasí jim nedovoluje přespávat ve stanu a tak většinou spí v autě.

Další cesta vedla do Čarodějných hor (Kerlingarfjöll), ve kterých se jim naskytly nádherné pohledy do úchvatné přírody s bublajícími jezírky. Pak zamířili do národního parku Hveravellier s horkými prameny.

 

Tomáš Kůdela v této fázi cesty uvádí: "Největší problém mám s rozděláním ohně. Již teď je nám jasné, že původní jídelníček není reálný. Plánovali jsme vždy 2 teplá jídla denně, jedno z nich měla být polévka. Některé dny se však vůbec nedaří rozdělat oheň a ještě ho udržet po celou dobu. A tak systém vaření neustále zdokonalujeme: používáme plechovou ohrádku, později stavíme i kamenou zídku." A jaké jídlo si připravovali? "Expres Menu je jasná volba. Rychlé, jednoduché jídlo bez konzervantů. I když je jeho příprava velmi rychlá, mám pěkně zmrzlé ruce." doplňuje T. Kůdela.

  

  

Poté míří do oblasti jezera Mývatn a Modré Laguny a tam kromě krásné přírody pozorují také místní obyvatele. "Ikonou Islandu jsou jeho koně, kteří jsou považováni za nejčistokrevnější plemeno na světě. Dovoz koní je totiž již od r.930 zakázán. Jejich hlavní zvlášností je potravní přizpůsobivost. V dobách krutých a dlouhých zim, kdy nebyl dostatek sena, se tito koníci živili sledi. Tedy jedinou potravnou, které bylo na ostrově dost.", dodává Tomáš Kůdela.

  

Také zajeli na místo Hverir, což je geotermální oblast s bahenními hrnci. Někdy je toto místo nazýváno ďáblovou kuchyní Islandu. Když projížděli kolem jeskyně Grjótagjá, zastavili a pokoušeli si užít horkou lázeň, ale teplota byla příliš vysoká (téměř 46°C) a tak to vzdali.

Pak vyráží k sopce Sopka Krafla a na vodopády Dettifoss a Selfoss. "Vodopád Dettifoss je impozantní nejen vodní mlhou a tříští. My měli štěstí na hezké počasí a konečně jsme viděli dvojitou duhu, o které se tolik píše.", uvádí Tomáš Kůdela.

  

Když se dostatečně nabažili, zamířili k ledovci Vatnajökull. Tím jim začala ta náročnější trasa - museli překonávat jak nebezpečné brody, tak nepříjemné duny z lávového písku a dokonce velké balvany. Nakonec se dostali k ledovci úspěšně. "Parkoviště je hned u ledovcového splazu, největšího evropského ledovce Vatnajökull. Příjemné je, že i když zde trávíme celý půlden, nejen že přestalo pršet a začalo svítit sluníčko, ale za celou dobu přijeli pouze dvě auta. Je neuvěřitelné být tak blízko obrovské masy ledu a ještě bez turistů. Tak se toto místo stává jedním z mála na Islandu, kde mohu vypustit drona. Co nás však překvapuje je, že ledovec je zaprášený od lávy, a tak si o jeho sněhově bílé barvně můžeme nechat leda tak zdát.", sděluje své dojmy T. Kůdela.

  

Od ledovce potom míří zpět do přístavu v Reykjaviku. Jenže je čeká ještě nejnáročnější cesta vedoucí skrz množství brodů a nepříjemných překážek (hlavně ostré a velké kameny). Když projížděli třináctým brodem, uvízli díky měkkému podloží. "Bahno pod koly je prakticky tekuté a napadá mne, že vytvoříme z kamenů hráze v toku řeky. Jejich cílem je odvést část vody jinam a snížit hladinu vody pod ostrůvkem, v kterém jsme zahrabáni...To se nakonec daří. Hladina vody poklesla o cca 10 cm. Na práci nám svítí půlnoční slunce a my paradoxně zažíváme nejkrásnější večer na Islandu...Bahno již není tak řídké a lze je pod autem plechovými hrnečky odhrabat. Před koly vyhrabáváme hluboké nájezdy, které dláždíme opět kameny....A tato metoda konečně zabírá. Po téměř sedmi hodinách vyjíždíme z brodu! Ještě chvíli uvažuji, zda brod neprojet dál, ale to Martina odmítá. Přeci jen nevíme, kolik brodů by nás ještě čekalo a jaké.", popisuje T. Kůdela. Z původní kratší cesty raději tedy ustoupili a vracejí se delší, ale bezpečnější trasou.

  

Nakonec navštíví jezero Jökulsárlón, které vzniklo z tající vody ledovce a pak míří zpět do přístavu, kde na ně čeká jejich loď.

   

Celé vyprávění o tomto putování si přečtěte zde.

Video z expedice:

 

 

  Napište příspěvek

Slouží pouze pro odpověď, nebude nikde zobrazen.

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace