Cestuj s námi! Má vlast: 8. etapa

Po tři čtvrtě roce se vracíme na hranice! Do oblasti, na kterou jsme se už dlouho těšili- na závěr Krušných hor a CHKO Labské pískovce. Šedesát kilometrů touto parádní krajinou je na víkendovou etapu tak akorát.

Orientační mapa 8. etapy:

Posledně jsme do Krupky dobíhali v létě 2019, v podvečer, nohy v jednom ohni, já unavená a trochu i zoufalá. Sesunula jsem se na patník u nádraží a ty dvě minuty na vlak čekala jako na smilování. Doběhli jsme akorát. Týden v Krušných horách byl nádherný, ale poslední den jsme byli slabší v plánování, 45 km, a posledních 8 km prakticky poklusem, to byl až moc slavný závěr.

Teď jsme se do Krupky vrátili čerství a vyklidnění, a během stoupání z Krupky zpět do kopců, jsme se zasmáli panice naší poslední návštěvy.

Abychom se dostali zpět do výšin a znovu se napojili na E3, zamířili jsme na Komáří Hůrku. Posledně se nám vyhlídky na CHKO České Středohoří ukazovaly během seběhu dolů do Krupky. Teď jsme si jich mohli užívat v klidu a v pohodě, a maskovat tak naší únavu během výstupu.

Komáří Hůrka je zajímavá z několika důvodů. Prvním z nich je, že kdo si chce ušetřit šlapání do kopce, může se až sem nechat vyvézt lanovkou z Krupky. Na vrcholu také stojí hotel a zvonice, která byla vybudována pro horníky a oznamovala jim začátek a konec pracovní doby. V okolí Komáří Hůrky totiž v minulosti probíhala důlní činnost (jako ostatně na mnoha místech Krušných hor). A na závěr: prochází tudy dálková trasa E3 (7000 km dlouhá trasa křižující Evropu), po které jsme měli v plánu pokračovat.

Otevřená krajina, kudy vede E3 hned za Komáří hůrkou, se chlubí remízky, pláněmi a pastvinami.

Zanedlouho se ale vrací k realitě civilizace a vtáhne chodce na silnici vedoucí do Adolfova. Jedinou útěchou je možnost dobít si energii vynaloženou na šlapání asfaltu v místní hospůdce.

Pak se E3 hned zase vrací do luk a snaží se získat si tak zpět přízeň. Dalších několik kilometrů prochází pouze přírodou a vesničkou Krásný Les. Jen pohled na vzdálenou dálnici D8 je tu trochu nečekaný. Hned za podchodem už ale stezka dál pokračuje jakoby nic.

Mimochodem, celá tato oblast má jednu krásnou výhodu pro všechny baťůžkáře- jsou plné bivaků a přístřešků, které přímo vybízí ke strávení noci. A když se začíná připozdívat, narazit tu na přístřešek i se stolem a židličkami, společně s krbem jakou třešničkou na dortu, není až takovou výjimkou!

CHKO Labské pískovce

Labské pískovce, mezi které stezka zapadá jen pár kilometrů za bivakem u Mordovny, přímo sousedí s NP České Švýcarsko. Jediný velký rozdíl mezi těmito dvěma oblastmi je vyšší hustota osídlení v CHKO. Skalní věže Labských pískovců ale nejsou o nic méně krásné než ty, které se tyčí jen o několik desítek kilometrů dál v NP.



I když E3 prochází v této části několika vesničkami, přesto pokaždé jakmile opustí jejich území, zase zapadne do přírody a lesa a odhaluje další a další skalní věže. Až před známým Děčínským Sněžníkem chvíli následuje silnici, kterou opouští až krátce před jeho náhorní plošinou.

Děčínský Sněžník

Náhorní plošina Děčínského Sněžníku se okamžitě po výstupu pochlubí nádhernými výhledy do krajiny: Děčín, Jílové a Ústí nad Labem a v dálce vrcholy CHKO České Středohoří.

Děčínský Sněžník je stolová hora a se svými 723 m.n.m. je nejvyšším vrcholem celého CHKO Labské pískovce. Vyhlídková místa na Sněžníku si tak vyloženě říkají o heroické fotografie dokazující výstup až na samotný vrchol!



Náš původní plán byl vrátit se hned po Děčínské Sněžníků pár set metrů zpět a dál pokračovat hraniční stezkou, která se v tomto úseku kryje se žlutou trasou a okruhem Fortsteig Elbsandstein (několikadenní přeshraniční okružní trek čítající cca 100 km).

Plán jsme ale museli upravit v souladu s opatřeními kvůli pandemii koronaviru a tak jsme se drželi od hranic dál, pokračovali po E3 a sestoupili z Děčínského Sněžníku přes Koňskou hlavu (východní cíp plošiny). Stezka chvíli padá strměji a pak se zase uklidňuje, načež následně chodce provádí magickým březovým lesíkem.

 

Času bylo dost, tak nebyl důvod do Děčína spěchat a my se rozhodli opustit E3, která spěchala do města co nejpřímější cestou, a zůstali co nejblíže hranic- napojili jsme se na zelenou a našli si místo na přespání.

Následující den jsme pokračovali směrem na Maxičky. Za těmi tvoří zelená trasa široký oblouk tak, aby kopírovala údolí řeky Labe, která se vine asi sto výškových metrů pod stezkou. Cesta zařízlá do svahu nám tak po levé ruce nabízela pohled na řeku a na obydlí rozesetá po jejích březích a po pravé ruce občas nějaké ty skalní věže, tak typické pro tuto oblast.

Zelená trasa si nechává na svůj samotný závěr vyhlídku zvanou Horní. A loučí se s chodci krásným výhledem na Děčín a České Středohoří ležící za ním.

Z KRUPKY DO DĚČÍNA (KRUŠNÉ HORY A CHKO LABSKÉ PÍSKOVCE)

  • 60 km,
  • 2 noci,
  • 100% turistickými cestami, z toho tak 10% po silnici

 

 Další příběhy, mapky i fotografie z našeho obcházení České Republiky i odjinud najdeš na www.cestujsemnou.cz  nebo na našich sociálních sítích naFB nebo IG Cestujsemnou.cz.

Tak zase příště ahoj!

 

  Napište příspěvek

Slouží pouze pro odpověď, nebude nikde zobrazen.

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace