Má vlast: Putování podél hranic ČR

1800 kilometrů podél hranic České Republiky se dá stěží ujít na jeden zátah. Ale Sylva a Matěj přišli s nápadem jak to vyřešit a tento cíl si rozplánovali na několik etap. Přečtěte si, jak se jim postupně daří tento plán plnit. (Budeme průběžně aktualizovat).

Cestování, trekování a chození je pro některé návyková věc. A když se tak člověk toulá po Pyrenejích nebo Alpách, občas neodolá tomu, aby přemýšlel, co by tak mohl dalšího podniknout…

Letos v Alpách jsme se nad sebou zamysleli. Vždycky nás lákalo vyrazit někam za hranice, podívat se na ta „třítisícová“ pohoří, vysokohorská sedla a štíty nejvyšších hor Evropy. A na Českou Republiku jsme v plánech cest maličko pozapomněli. Před dvěma lety jsme vyrazili na takový malý výlet do českých hor, poprvé jsme navštívili Bílé Karpaty, Beskydy, Moravský kras a spoustu dalších míst. A byla to krása, ale od té doby jsme té naší vlasti moc nedali. A tak jsme se to rozhodli napravit. A protože už máme nějakou tu praxi v chození, rozhodli jsme se, že se vydáme zase na pěší pochod. Ale jelikož je největší koncentrace hor a přírody podél hranic, tak jsme se rozhodli obejít hranice České Republiky.

Spočítali jsme, že trasa okolo hranic čítá asi 1800 km. A začali si uvědomovat, že vzhledem k povinnostem všedních dnů tohle asi nebude cesta, kterou by bylo reálné podniknout najednou, a posmutněli jsme.
Pak nás ale napadlo: co tak tuhle cestu rozdělit na víkendové etapy a jednu dlouhou etapu letní? To by asi šlo!
A tak jsme se rozhodli, že každý měsíc vyrazíme na jeden víkend k hranicím a poznáme tak tu naší krásnou zemi ve všech ročních obdobích, užijeme si podzimních deštíků, zimních námraz, jarních mlh i letních veder.

I. ETAPA - NP ŠUMAVA

A o víkendu, na který připadlo i 100-leté výročí naší republiky jsme začali s 1. etapou. A hned v jednom z našich krásných národních parků, přímo na Šumavě.
Vydali jsme se po červeném značení, které jsme následovali téměř celou etapu.

 

No a Šumava si na nás nachystala krásně proměnlivé podzimní počasí. Zažili jsme déšť i sluníčko, mlhy i sníh. V to jsme ani nedoufali!
Vyráželi jsme tedy z Nového Údolí na Šumavě a nocovali na nouzových nocovištích zřízených Národním parkem. Těšili jsme se, že výšlap zahájíme obědem v teple místní hospůdky, ale protože je na Šumavě už po konci sezóny a ne vše má otevřeno, náš plán úplně nevyšel. A oběd jsme si tedy vařili až cestou v turistickém přístřešku, pěkně v podzimní náladě nás ale horká zelňačka potěšila!

  

Na druhý den jsme měli naplánovanou trasu Strážný - Modrava, na další nocoviště. Užívali jsme si sluníčka a teplého podzimu.

 

vyhlídka z cesty pod Černou horou, vpravo v dálce vrcholy Velký a Malý Roklan

 

Až třetí den se nám šumavský podzim ukázal v plné parádě...ráno se nám ani nechtělo vstávat ze stanu, jaká byla venku zima!

   

Ale zahřáli jsme se polévkovou snídaní, vše zabalili a vyrazili. Zatím jsme neměli rozmyšleno, zda přespíme ještě jednu noc na následujícím nocovišti anebo dojdeme až do Železné Rudy a vyrazíme vlakem domů. Nicméně počasí nám napovídalo, že dnešní den tak hezký už nebude. Nejdřív jen lehce krápalo, ale v průběhu dne teplota stále pomaloučku klesala. A když jsme došli na Poledník (1315 m.n.m.) tak už pěkně chumelilo.

 

ikonickou šumavskou rozhlednu Poledník jsme málem v mlze přehlédli

 

Na vrcholu nás ale čekalo parádní překvapení - rozdělaný krb pro promrzlé turisty! A jak jsme během celé cesty nepotkali skoro ani živáčka, tak tady se sešli všichni stateční, kteří v tom podzimně zimním počasí vyrazili na výšlap.

My jsme využili příležitosti nerozdělávat vařič a sobotní oběd jsme nechali rozehřát přímo v krbu.

 

Zbytek dne dál padal sníh a my stále rozmýšleli, zda zůstaneme na nocovišti anebo dojdeme až do ŽeleznéRudy.

 

Nakonec jsme se ale rozhodli pro sestup do města a dál pokračovali v chůzi až do Železné Rudy, kde bude tedy začínat i naše další etapa. Tu začneme výstupem na horu Ostrý a bude pokračovat přes Nýrsko a možná dokonce až k Českému lesu. Uvidíme, jak daleko to příště dotáhneme!

 

II. ETAPA - NP ŠUMAVA

A o 3 týdny později jsme se jednoho mrazivého pátečního rána vrátili do Železné Rudy, abychom pokračovali v cestě. Tentokrát jsme se ale vydali mimo značené trasy, přímo po hraniční stezce. A výhledy z hraniční stezky, směrem na naše hory a údolí, i směrem do Bavorského lesa, německého protějšku české Šumavy, byly parádní.

 

Velký Javor, nejvyšší hora Bavorského lesa i celé Šumavy

 

 

Směrem k Malému a Velkému Ostrému

 

Ale i díky tomu jsme moc kilometrů neušli. Stezka nás pořád nutila zastavovat a kochat se, a vzhledem k čím dál tím kratším podzimním dnům se najednou začalo stmívat a my si uvědomili, že jsme ušli jen něco málo přes 10 km.

  

K fazolkám s vejci k večeři jsme měli i nádhernou vyhlídku.

 

Až druhý den jsme víc přidali do kroku, přešli vrchol Velký Ostrý a dál pokračovali po hraniční stezce.

  

Tentokrát nás ale bohužel tlačil čas víc než posledně a museli jsme se vydat domů už v sobotu večer.. Cestou jsme stihli ještě uvařit boloňské těstoviny a pak už jsme utíkali na vlak z Nýrska. Moc kilometrů jsme sice neušli, za to jsme objevili nový krásný kousek Šumavy a užili si tentokrát sice mrazivého, ale krásného podzimního počasí. Příště už opravdu dojdeme až k Českému lesu, který máme v plánu přejít až k Rozvadovu! A co bude dál? To uvidíme zase za měsíc 

  

  

Mapu trasy lze najít na našem webu: www.cestujsemnou.cz , kam budeme průběžně doplňovat veškeré informace.
A sledovat aktuální dění je možné na našem Facebooku či Instagramu!

 

  Napište příspěvek

Slouží pouze pro odpověď, nebude nikde zobrazen.

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace