Má vlast: Putování podél hranic ČR

1800 kilometrů podél hranic České Republiky se dá stěží ujít na jeden zátah. Ale Sylva a Matěj přišli s nápadem jak to vyřešit a tento cíl si rozplánovali na několik etap. Přečtěte si, jak se jim postupně daří tento plán plnit. (Budeme průběžně aktualizovat).

Cestování, trekování a chození je pro některé návyková věc. A když se tak člověk toulá po Pyrenejích nebo Alpách, občas neodolá tomu, aby přemýšlel, co by tak mohl dalšího podniknout…

Letos v Alpách jsme se nad sebou zamysleli. Vždycky nás lákalo vyrazit někam za hranice, podívat se na ta „třítisícová“ pohoří, vysokohorská sedla a štíty nejvyšších hor Evropy. A na Českou Republiku jsme v plánech cest maličko pozapomněli. Před dvěma lety jsme vyrazili na takový malý výlet do českých hor, poprvé jsme navštívili Bílé Karpaty, Beskydy, Moravský kras a spoustu dalších míst. A byla to krása, ale od té doby jsme té naší vlasti moc nedali. A tak jsme se to rozhodli napravit. A protože už máme nějakou tu praxi v chození, rozhodli jsme se, že se vydáme zase na pěší pochod. Ale jelikož je největší koncentrace hor a přírody podél hranic, tak jsme se rozhodli obejít hranice České Republiky.

Spočítali jsme, že trasa okolo hranic čítá asi 1800 km. A začali si uvědomovat, že vzhledem k povinnostem všedních dnů tohle asi nebude cesta, kterou by bylo reálné podniknout najednou, a posmutněli jsme.
Pak nás ale napadlo: co tak tuhle cestu rozdělit na víkendové etapy a jednu dlouhou etapu letní? To by asi šlo!
A tak jsme se rozhodli, že každý měsíc vyrazíme na jeden víkend k hranicím a poznáme tak tu naší krásnou zemi ve všech ročních obdobích, užijeme si podzimních deštíků, zimních námraz, jarních mlh i letních veder.

I. ETAPA - NP ŠUMAVA

A o víkendu, na který připadlo i 100-leté výročí naší republiky jsme začali s 1. etapou. A hned v jednom z našich krásných národních parků, přímo na Šumavě.
Vydali jsme se po červeném značení, které jsme následovali téměř celou etapu.

 

No a Šumava si na nás nachystala krásně proměnlivé podzimní počasí. Zažili jsme déšť i sluníčko, mlhy i sníh. V to jsme ani nedoufali!
Vyráželi jsme tedy z Nového Údolí na Šumavě a nocovali na nouzových nocovištích zřízených Národním parkem. Těšili jsme se, že výšlap zahájíme obědem v teple místní hospůdky, ale protože je na Šumavě už po konci sezóny a ne vše má otevřeno, náš plán úplně nevyšel. A oběd jsme si tedy vařili až cestou v turistickém přístřešku, pěkně v podzimní náladě nás ale horká zelňačka potěšila!

  

Na druhý den jsme měli naplánovanou trasu Strážný - Modrava, na další nocoviště. Užívali jsme si sluníčka a teplého podzimu.

 

vyhlídka z cesty pod Černou horou, vpravo v dálce vrcholy Velký a Malý Roklan

 

Až třetí den se nám šumavský podzim ukázal v plné parádě...ráno se nám ani nechtělo vstávat ze stanu, jaká byla venku zima!

   

Ale zahřáli jsme se polévkovou snídaní, vše zabalili a vyrazili. Zatím jsme neměli rozmyšleno, zda přespíme ještě jednu noc na následujícím nocovišti anebo dojdeme až do Železné Rudy a vyrazíme vlakem domů. Nicméně počasí nám napovídalo, že dnešní den tak hezký už nebude. Nejdřív jen lehce krápalo, ale v průběhu dne teplota stále pomaloučku klesala. A když jsme došli na Poledník (1315 m.n.m.) tak už pěkně chumelilo.

 

ikonickou šumavskou rozhlednu Poledník jsme málem v mlze přehlédli

 

Na vrcholu nás ale čekalo parádní překvapení - rozdělaný krb pro promrzlé turisty! A jak jsme během celé cesty nepotkali skoro ani živáčka, tak tady se sešli všichni stateční, kteří v tom podzimně zimním počasí vyrazili na výšlap.

My jsme využili příležitosti nerozdělávat vařič a sobotní oběd jsme nechali rozehřát přímo v krbu.

 

Zbytek dne dál padal sníh a my stále rozmýšleli, zda zůstaneme na nocovišti anebo dojdeme až do ŽeleznéRudy.

 

Nakonec jsme se ale rozhodli pro sestup do města a dál pokračovali v chůzi až do Železné Rudy, kde bude tedy začínat i naše další etapa. Tu začneme výstupem na horu Ostrý a bude pokračovat přes Nýrsko a možná dokonce až k Českému lesu. Uvidíme, jak daleko to příště dotáhneme!

 

II. ETAPA - NP ŠUMAVA

A o 3 týdny později jsme se jednoho mrazivého pátečního rána vrátili do Železné Rudy, abychom pokračovali v cestě. Tentokrát jsme se ale vydali mimo značené trasy, přímo po hraniční stezce. A výhledy z hraniční stezky, směrem na naše hory a údolí, i směrem do Bavorského lesa, německého protějšku české Šumavy, byly parádní.

 

Velký Javor, nejvyšší hora Bavorského lesa i celé Šumavy

 

 

Směrem k Malému a Velkému Ostrému

 

Ale i díky tomu jsme moc kilometrů neušli. Stezka nás pořád nutila zastavovat a kochat se, a vzhledem k čím dál tím kratším podzimním dnům se najednou začalo stmívat a my si uvědomili, že jsme ušli jen něco málo přes 10 km.

  

K fazolkám s vejci k večeři jsme měli i nádhernou vyhlídku.

 

Až druhý den jsme víc přidali do kroku, přešli vrchol Velký Ostrý a dál pokračovali po hraniční stezce.

  

Tentokrát nás ale bohužel tlačil čas víc než posledně a museli jsme se vydat domů už v sobotu večer.. Cestou jsme stihli ještě uvařit boloňské těstoviny a pak už jsme utíkali na vlak z Nýrska. Moc kilometrů jsme sice neušli, za to jsme objevili nový krásný kousek Šumavy a užili si tentokrát sice mrazivého, ale krásného podzimního počasí. Příště už opravdu dojdeme až k Českému lesu, který máme v plánu přejít až k Rozvadovu! A co bude dál? To uvidíme zase za měsíc 

  

 

III. ETAPA- NA SKOK NA SNĚŽKU!

Třetí etapa se nám trošku vzpouzela a nenechala nás jí přejít jen tak zadarmo. První pokus jsme promarodili, napodruhé jsme se pokusili překročit poslední kus Šumavy, z Nového údolí až do Lipna nad Vltavou, ale bylo tolik sněhu, že ani cesty nebyly k nalezení a my byli vybaveni jen běžkami, a napotřetí jsme se rozhodli využít naplánovaných hor raději k dalšímu pokoření části hranic, tentokrát ale téměř na opačném konci republiky, v Krkonoších. Prostě jedna změna plánu za druhou! Ale změna je život, že?

Řekli jsme si, že když už jsme v těch Krkonoších, tak zkusíme pokořit rovnou Sněžku, to by bylo, abychom odolali jejímu volání! A tak jsme si v Horním Maršově, od kterého jsme nedaleko bydleli (tentokrát jsme se rozhodli pro bydlení pod střechou), půjčili sněžnice a dojeli autobusem až do Horní Malé Úpy, odkud vede jedna z tras na Sněžku. A ještě k těm sněžnicím..Byli jste na nich někdy? Pro nás to poprvé a byl to tak neskutečně a intenzivně zimní zážitek, že jsme jim okamžitě propadli.

 

cestou na Sněžku

 

Chystali jsme se, že si cestou vzhůru dáme Kasulet, který jsme si sbalili hlavně z toho důvodu, že k němu není třeba nosit další přílohy- ta je obsažená v balíčku v podobě fazolí, které s klobásou a kuřecím masem krásně zasytí.

  

na cestě vzhůru

 

Ale zima byla neúprosná, a čím blíž k vrcholu jsme byli, tím víc foukal vítr a klesala i pocitová teplota. A tak jsme postupovali dál rychle, jak jsme jen mohli, a kasulet si nechali až na večeři do tepla chaty. (A večer jsme si na něm pochutnali tak, že jsme ho okamžitě pasovali na naše nejoblíbenější EM jídlo!)

Původní plán byl vystoupat po červené trase až na vrchol Sněžky, ale vítr byl čím dál silnější a ve chvíli, kdy nás začaly jeho poryvy shazovat ze stezky, jsme se rozhodli vrchol pouze obejít po úbočí hory. Tyčového značení cest jsme si s každým krokem vážili víc a víc, předchozí dny hodně sněžilo a my byli první po této sněhové nadílce, kdo se rozhodl touto trasou vydat. Ale nabalení tak, že nám nebyla ani zima, jsme si tuhle sněžnicovou výpravu mohli užít o to víc. Postupovat tím čistým a neporušeným sněhovým polem byl krásný zážitek.

 

pocitová teplota -20°C a vítr, který nás odstrkoval z cesty, my si umíme vybrat to nejlepší počasí!

 

Až cestou dolů se nám konečně stydlivě ukázalo sluníčko, nejspíš na usmířenou a rozloučenou. A tak byl sestup ještě o něco pozitivnější než obvykle.

  

začátek sestupu a vpravo dole pohled na vrchol Sněžky v mračnech

 

Sestoupili jsme až do Velké Úpy, odkud jsme se vydali autobusem zpět až do tepla chaty a druhý den se vydali z Horního Maršova až do Horní Malé Úpy, odkud jsme vyráželi na Sněžku. Jen tentokrát na běžkách, zčásti i po Krkonošské běžkařské magistrále.
Počasí nám opět „přálo“, ale ty mlhavé dny mají taky něco do sebe.

 

lyžař Matěj a v dáli a v mlze nenápadný strom

 

Běžky mají pro nás jen jednu malou nevýhodu. Padáme z nich o hodně častěji než ze sněžnic.

 

Postupně jsme i přes pár pádu a trochu toho podkluzování (to voskování je taky věda!) doběžkovali až do Horní Malé Úpy a zakončili tak další etapu, tentokrát ryze zimní, s pořádnou nadílkou sněhu a mlhy! Tak příště nejspíš už zase bez sněhu a hezky po vlastních!
Schválně jestli zvládneme příště pokračovat podle původního plánu a vrátíme se do Nýrska a vydáme se dál přes Český Les...

 

  

Mapu trasy lze najít na našem webu: www.cestujsemnou.cz , kam budeme průběžně doplňovat veškeré informace.
A sledovat aktuální dění je možné na našem Facebooku či Instagramu!

 

  Napište příspěvek

Slouží pouze pro odpověď, nebude nikde zobrazen.

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace