Mrazivá Sibiř a šamanský Bajkal

Markéta Hanáková a její tým se tentokrát vydali divočinou sibiřské tajgy. Přečtěte si její vyprávění o této dobrodružné výpravě...

 

Sajany – místo, kde platí šamanské zákony. 

Jsou poetické a k tomu dobrodružné, romantické a mrazivé. Bylo nás osm. Skvělá sibiřská skupina, která toužila projít osmidenní trek z Nilovky přes Šumak do Aršanu. Pohodový trek ale mění v náročnou horskou túru...

V noci nás budilo vytí vlků a ve vyšších polohách větrná bouře. V Sajanech nám nebylo dovoleno dokončit celý trek tak, jak jsme ho měli v plánu. Idylické počasí v podzimně zabarvené tajze se po pár dnech změnilo a do hor přišla zima. Naše sibiřská skupina se rozdělila. Touhu pokusit se dojít k pramenům Šumak většina zavrhla a nechtěla se pouštět do přechodu sedla, prošlapávat stopu ve sněhu místy sahajícího až do půli stehnem. My dva se Zdenálem jsme se ale nechtěli jen tak vzdát a rozhodli se, že se pokusíme do Šumaku dojít. Překonali jsme několik říček a po úmorné cestě jsme dosáhli sedla Šumak. Nejvyššího bodu celého treku. Při pohledu na cestu dál za sedlem jsme se rozhodli pro návrat. K termálním pramenům nevede žádná cesta. Lze se tam dostat jen vrtulníkem nebo několikadenním přechodem pěšky, ale v tomto případě je nutné překonat vysoká sedla na jednu i na druhou stranu. Představa, že připadne ještě pár centimetrů sněhu, tak nás počasí u termálních pramenů zavře. Přespali jsme kousek pod sedlem a protože ráno drobně sněžilo, rozhodli jsme se pro návrat do Nilovky. I tak to bylo super sajanské putování. Pro nás dva ale začalo stíhání zbytku naší sibiřské skupiny.

 


Pěšky po Krugobajkalské železnici
Historická železniční trať, která vede po severním břehu Bajkalu. My se po ní vydáváme pěšky. Ujel nám totiž o pár minut vlak. Naštěstí!!! Můžeme tak nasát atmosféru pěkně zblízka. A protože je po sezoně, vlak tu jezdí jen jedenkrát denně, máme do jeho příjezdu spoustu času. Skoro 24 hodin. Vydáváme se tak na romantickou cestu po trati. Z Kultuku do Port Bajkalu je to 85 km. My jsme se rozhodli dojít na stanici vzdálenou kolem dvaceti kilometrů. Společnost nám tak několik hodin dělají kromě Bajkalu jenom pražce, tunely a barevně zbarvené břízy. Večer si stan rozděláme jen pár metrů od kolejí a za svitu hvězd, měsíce a šumění vln Bajkalu usínáme. Ráno kolem nás profrčí parní lokomotiva, jinak nic. Je tu ticho a krásně.
Ve stanici si počkáme na jediný vlak, co tu s lidmi projede a dojedeme do Listvjanky, kde se zdárně setkáme se zbytkem naší skupiny. Dál už pokračujeme zase společně.

 


Trek po největším bajkalském ostrově Olchon.

Náš třetí cíl byl Olchon, který je považován za hlavní svatyni všemongolského a středoasijského významu a hlavní náboženské centrum Burjatů. Dodnes u mysu Burchan, nad břehem jezera hned u vesnice Chužir, vlají na stromech barevné pentle: to je tzv. obo, tedy místo uctívání duchů. Podle dávných pověstí žil v jeskyni skály Šamanky vládce celého Olchonu - Ežin neboli Burchan. Dnes se pentle vážou i na 13 sloupů vztyčených na přístupové cestě k Šamance. Tyto sloupy jsou zajímavým příkladem prolínání buddhismu s šamanismem, neboť zde provádějí obřady příslušníci obou náboženství….
Pět dní jsme šlapali po písčitých plážích, za které by se nestyděl ani Karibik, po nekonečných travnatých pláních a nasávali šamanskou atmosféru.

 

 

  

 

 

 

 

 

 

napsala Markéta Hanáková

© 2017

  Napište příspěvek

Slouží pouze pro odpověď, nebude nikde zobrazen.

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace