Pohádková pohanka

Pohanka je velmi zajímavá rostlinka, která se řadí mezi pseudocereálie a má své uplatnění v mnoha oblastech – jako potravina, krmivo, ve farmacii i kosmetickém průmyslu.

Když slyším slovo pohanka, vybaví se mi hlavně pohanková kaše. I v našem sortimentu právě tento pokrm najdete. Takovouto pohankovou kaši si vybavím jako jídlo, večeři, kterou s chutí jí chudá rodinka v chaloupce v nějaké klasické české pohádce. Vypadá to pak jako jídlo pro chudé, protože v pohádkách maso jedí hlavně ti bohatí. Ale dnes se snažíme vracet k tomu, co jedli naši předci a objevujeme úžasné vlastnosti takovýchto „chudých pokrmů“.

Jak se k nám pohanka dostala?

Historicky je pravlastí pohanky jihovýchodní Asie, ale postupně se přes Rusko dostává do Evropy. Líbí se mi pověst o tom, jak se pohanka dostala do Ruska: Byl jeden král a ten měl dceru nevídané krásy. Říkali jí Krupenička. Když vtrhli do země zlí Tataři, Krupeničku zajali a odvezli ji daleko do cizí země do otroctví. Odtud ji ale vysvobodila babice, která proměnila dívku v pohankové zrno, poté jej přinesla do Ruska a schovala do země. Zrno se ujalo a vyrostla z něho bylina se 77 zrníčky. Když zavály větry, roznesly semena po 77 polích. A tak se pohanka rozšířila po celém Rusku…. Na naše území se pak dostala asi v 12 a 13. století. Největší oblibu u nás dosáhla v 16.století, hlavně pro svoji dobrou skladovatelnost. Po roce 1990 dochází k tzv. renesanci, pohankovému boomu, který byl způsoben analýzou dokazující nadřazenost pohanky nad ostatní obiloviny díky jejímu aminokyselinovému složení. Od té doby je pohanka jednou z nejdůležitějších plodin ekologického zemědělství a naše republika je jedna z nejvýznamnějších pěstitelů BIO pohanky!

Co je na pohance tak zajímavé?

A nyní tedy k těm přínosům pohanky. Pohanka obsahuje poměrně velké množství škrobu (asi 55%). Při trávení škrobu, který je v pohance obsažen,  dochází díky činnosti mikroorganismů ve střevech k pomalému uvolňování glukózy. Těmito procesy se omezují případné výkyvy její hladiny v krvi. Je proto důležitou potravinou jak pro diabetiky, tak pro sportovce, kterým stálá hladina glukózy v krvi prodlužuje fyzickou výkonnost. Vyšší hladina glukózy v krvi navíc prodlužuje pocit sytosti, čímž předchází přejídání se. Další funkce škrobu, který je částečně ve střevě rozkládán střevní mikroflórou, je, že působí jako ochranný faktor proti vzniku rakoviny.



V pohance je také významný podíl vlákniny (asi 11,5%). Podíl vlákniny se však liší – v pohankových kroupách je jiný a v pohankové mouce také jiný. Ve srovnání s jinými druhy obilnin má nižší obsah hrubé vlákniny, avšak rozpustné vlákniny zase obsahuje více. Vláknina chrání tělo před vznikem zhoubných nádorů a onemocněním srdce. Děje se tak díky schopnosti vlákniny na sebe navázat více přítomného cholesterolu, který s ní následně odchází z těla.

Dále pak obsahuje bílkoviny (asi 13-14%), z nichž jsou pro nás nejdůležitější tzv. esenciální mastné kyseliny (oproti jiným obilninám obsahuje vysoký podíl lyzinu). Esenciální znamená, že jsou významné, naše tělo je neumí vyrábět, a proto je musíme přijímat potravou. Tyto esenciální mastné kyseliny využívá tělo k tvorbě bílkovin, tzv. proteosyntéze. Díky těmto vlastnostem má pohanková bílkovina využitelnost 93% (Chloupek, 2009). Pohanka zase naopak neobsahuje tzv. prolaminy, které dělají problémy celiakům, proto se hojně využívá při bezlepkové dietě.

Obsah lipidů (tuků) je v pohance asi 1,5 – 3,7%. Není to však tuk škodlivý, ale naopak. Jelikož obsahuje vícenenasycené masné kyseliny (tvoří asi 32% tuku), přispívá konzumace pohanky k ochraně vůči srdečním onemocněním a snižování obsahu cholesterolu v krvi.
Pohanka je také důležitým zdrojem minerálních látek, zvláště významný je vysoký obsah zinku a mědi. Obsahuje však také draslík, hořčík, železo, vápník, mangan a fosfor. (Gabrovská, 2004). Vysoký obsah zinku je zejména důležitý v zimním období, protože posiluje obranyschopnost našeho organismu proti chřipce a nachlazení.

A to co je pro nás obzvláště důležité, je vysoký obsah vitamínů – hl. vitamín B1 (thiamin), B2 (riboflavin), B3 (niacin) a vitamín E. V pohankových otrubách je potom obsah vitamínů ještě vyšší.

Pohanka jako cenný zdroj rutinu

Pohanka je také nejlepším přírodním zdrojem rutinu (dříve označován jako vitamín P), který je důležitý pro cévní pružnost. Rutin patří do skupiny bioflavonoidů, rostlinných antioxidantů, které působí společně s vitaminem C blahodárně na obranyschopnost organismu, na posílení stěn a pružnost krevních vlásečnic a prevenci srdečních chorob, dále vykazuje antioxidační aktivitu, má protizánětlivé, antimutagenní a antikarcinogenní účinky (chrání před nepříznivými vlivy UV záření) a působí na uvolnění hladkého svalstva, společně s dalšími polyfenoly může ovlivnit stravitelnost škrobu, snižuje jaterní cholesterol a hladinu plazmových lipidů.

 

Co říci závěrem?

Pohanka je opravdu pohádková potrava. Už první zmínka o pohance z roku 1562 popisuje, že je pohanka vhodná pro lidi, kteří vykonávají velkou fyzickou námahu. Její bílkoviny jsou cennější než bílkoviny obilovin, jelikož jsou bližší bílkovinám živočišným. Je významnou plodinou u lidí s hyperglykemií, diabetem, hypertenzí a kardiovaskulárními onemocněními. Je dobrá v nenaklíčeném i v naklíčeném stavu, jako mouka, krupice, kroupy atd. Navíc je pohanka a velmi chutná! Neváhejte tedy a pusťte se do ní.

 

Čerpáno z této literatury:

GABROVSKÁ D. et al., 2004: Obsah vitaminů v minoritních obilovinách a pseudoobilovinách. Databáze online [cit. 2012-03-16], Dostupné na: <http://www.vupp.cz/czvupp/publik/04poster/04MinoritniObilovinyListy.pdf>.

CHLOUPEK O., PROCHÁZKOVÁ B. a HRUDOVÁ E., 2009: Pěstování a kvalita rostlin. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 172 s.

JANOVSKÁ D., KALINOVÁ J., MICHALOVÁ A., 2008: Metodika pěstování pohanky obecné v ekologickém a konvenčním zemědělství. Databáze online [cit. 2012-3-16]. Dostupné na: <http://www.vurv.cz/files/Publications/ISBN978-80-7427pdf>.

MOUDRÝ J. et al., 2011: Alternativní plodiny. Profi Press s. r. o., Praha, 142 s.

MOUDRÝ J., KALINOVÁ J., PETR J., MACHALOVÁ A.. Pohanka a proso. Praha, 2005, 206 s.

OKROUHLÁ M. Pěstování pohanky seté. Praha, 1993, 32 s.

RYSOVÁ J. et al., 2008: Pohanka tatarský a její využití v potravinách. Databáze online [cit. 2012-03-12], Dostupné na: <http://www.vupp.cz/czvupp/publik/08posterSD3.pdf>.

 

(vk)

  Napište příspěvek

Slouží pouze pro odpověď, nebude nikde zobrazen.

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace